Vrchnost a poddaní

Ve středu 29. června 2011 se od jedné hodiny odpolední konalo zasedání zastupitelstva Prahy 10. Jak se záhy ukázalo, z „hygienických důvodů“ nebylo pro veřejnost možné se ho zúčastnit přímo v zasedacím sále, protože z řad poddaných bylo vpuštěno pouze 30 hlav. Zbytek, včetně starých dam, musel ve stoje a pod dohledem policistů stát na chodbě rozpálené poledním sluncem a sledovat dění v sále na monitoru.

Snažil jsem se nebrat si hygienické důvody osobně (s ohledem na to, že v sále bylo dost volných míst a fungovala tam klimatizace, zatímco na chodbě se nedalo dýchat) a čekal, až představení začne. Jako forbína proběhlo hlasování o návrzích na doplnění programu (zamítnuty návrhy na odvolání bývalé příslušnice StB radní Kleslové a radních Lipovského a Weinerta, jejichž podpisy stojí na smlouvě s firmou Key Investment, která Prahu 10 přišla na 200 milionů korun.

V prvním dějství frašky vystoupil dobře placený komik Zoufalík (nomen omen) a zády k publiku odprezentoval, proč je lepší prodat domy v majetku Prahy 10 developerům než jejím obyvatelům. Tleskal jsem proslovům lidí z hnutí Spravedlivé bydlení a bylo mi teskno při pomyšlení, kolik z nich přijde o byty, ke kterým mají hluboký vztah a o které stáli.

Vystoupil jsem k druhému bodu programu, kterým byla zhruba jedna věta o projektu Strategie pro veřejné prostory Prahy 10 a stavbách do něj zahrnutých. Ukázal jsem přítomným připravené fotografie veřejných prostor Prahy 10, zanedbaných ulic a zákoutí a poukázal na nedostatečnou péči o veřejná prostranství. Na otázku po tom, proč není z rozpočtu na projekt Strategie vyčleněna ani koruna (a celý projekt „funguje“ jenom na papíře) ani proč se na Praze 10 musíme handrkovat s radničními úředníky, aby zajistili základní údržbu a úklid veřejných prostranství jsem odpověď nedostal. Od starosty Richtera, očividně popuzeného, jsem se dozvěděl, že naše o.s. blokuje dostavbu minigolfu a že můj projev je „rána do zad“, čili cosi jako onen pověstný Dolchstoss. Na svoje otázky, které řečnické nebyly, jsem odpovědi zase nedostal.

Vystoupil jsem také k bodu týkajícímu se uvolnění 2 milionů korun z obecního rozpočtu na rekonstrukci pasáže u metra Strašnická. Připomněl jsem starostovi, že jsme spolu 17. 12. 2010 byli na prohlídce pasáže a že při ní byl upozorněn na odpadávající zdivo ze stropu (to bylo poté promptně zajištěno svorníky). Jak se dočtete zde, odpadávalo zdivo v pasáži na jiném místě i po půl roce – na otázku, jak je možné, že nejsou žádné kontrolní mechanismy, které by umožnily stav objektů v havarijním stavu monitorovat a podobným nebezpečím předcházet, nebo je efektivně řešit, jsem odpověď nedostal. Ano, vím, pasáž je ve správě TSK. Pokud někomu spadne na hlavu kus omítky a vyrazí mu oko, nebude za to moci nikdo jiný než TSK. A panu starostovi, pánům radním i zastupitelům je víceméně jedno, že se tak stane zrovna na Praze 10. Oni jsou z obliga. Starosta Richter se hájil, že s TSK nezmůže nic a vyzval mě, abych ho na příští jednání s TSK doprovodil. Tuto výzvu jsem přede všemi přijal a svému slibu dostojím.

Na téma kontrolních mechanismů – odpoledne, možná že ještě před skončením zasedání zastupitelstva, mi přišel e-mail od paní Troníčkové, z něhož jsem se dozvěděl, že „všechny bytové domy v majetku m.č. Praha 10 byly vybaveny prosklenou nástěnkou, ve které jsou umístěny důležité informace pro nájemníky tzn. kontakt na správní firmu (adresa a telefony), kontaktní telefon pro hlášení havárií mimo pracovní dobu, termín úklidu domu apod. Současně mají všechny domy na fasádě umístěnu tabulku s označením vlastníka a zvenku na vchodových dveřích je umístěna samolepka správce.“ Přišel by stěží, kdybych toto téma nepropral na zastupitelstvu. Více k díře před domem v majetku Prahy 10 zde.

Výsledný dojem – znechucení, zahořklost, zmar a až fyzický odpor k tomu radničnímu slizu. Ne však rezignace. .. Kdo mlčí, když se děje zlo, přitakává zlu (ať si pan prezident myslí co chce)!

(L.A.E.)