Ve Strašnicích lze psát na zeď přání a nářků

Datum: 14.12.2012 | Autor: Lucie Fialová | Zdroj: Právo | Strana: 17 | Rubrika: Praha - Střední Čechy

Kdo má na srdci nějaký vzkaz třeba pro vedení městské části nebo svoje kamarády a nechce se mu komunikovat současnými obvyklými prostředky, ať si zajde na stanici metra Strašnická.

Před vestibulem najde zeď přání a nářků natřenou černou barvou na tabuli, kam může svoje myšlenky v mžiku zaznamenat. Křída bývá obvykle k dispozici přímo na místě, když ji nevezme nějaký nenechavec.

Na stěně se velkými bílými písmeny skví názvy tří rubrik: Než umřu, chci, Vzkaz starostovi Prahy 10 a Ve Strašnicích chci. Největší odezvu má podle Libora Engelthala, v jehož hlavě se myšlenka před časem zrodila, prvně jmenovaná kapitola.
„Nutí lidi zamyslet se, co ve svém životě vlastně chtějí,“ říká dlouholetý obyvatel Prahy 10, který by ve Strašnicích přivítal hlavně kavárnu, galerii, čajovnu i vegetariánskou jídelnu, jež zatím nachází jenom v centru. „Na bydlení je to dobrá čtvrť, na život ne,“ hodnotí tuto část Prahy 10.

Nelíbí se mu třeba, stejně jako ostatním členům občanského sdružení Útulné Strašnice, s nímž úzce spolupracuje, že lukrativní nebytové prostory na rohu Starostrašnické a Mrštíkovy ulice na začátku roku obec pronajala poslancům zvoleným v Praze 10 Borisovi Šťastnému a Janu Floriánovi (oba ODS). Lidé by si dovedli představit smysluplnější využití. Navíc dveře zůstávají většinu času zamčené, rolety stažené. Šťastný tam podle Engelthala úřadoval naposledy někdy v červnu.
Kup mi koloběžku, Chci Verču Dvořákovou, Než umřu, chci ochutnat maliny, Aby mi dala pokoj, Kavárnu, Čisto a jasno, K...y zadarmo, Tohle je sranda, např. stálo jedno ráno na zdi. Některé vzkazy zněly smysluplně, v ten den ale převažovaly spíš hlouposti a legrácky.

„Někteří se žinýrují napsat vzkaz, autoři vulgárních nápisů se nežinýrují vůbec, ale i to vypovídá o tom místě,“ konstatoval Engelthal, který bodoval v anketě Dobrovolník roku Prahy 10 za další počiny pro obyvatele Prahy 10.
Natřít zeď ho napadlo v souvislosti s akcí spolku Uličník, který v rámci nedávného festivalu Zažít město jinak postavil na několik míst v Praze mobilní dřevotřískové desky potažené papírem, kam lidi mohli psát svoje postřehy.
„Tahle zeď byla v šíleném stavu, primární záměr byl natřít ji. Pokud je ale jen natřená, hodně rychle skončí počmáraná, zatímco když se jí dá nějaká jiná podoba, většinou na ni už nikdo nesáhne, a proto jsem ji natřel tabulovou barvou, dali jsme tam nadpisy, které lidi motivují se vyjádřit,“ zavzpomínal, co ho přivedlo k myšlence.

Mluvčí Prahy 10 Jan Charvát ale stěnu přání a nářků považuje za zbytečnou.

„Máme 21. století a dvacet jiných možností, jak komunikovat – zasedání zastupitelstva, maily, facebook. Tohle mi připadá jako dva tisíce let před naším letopočtem komunikovat prostřednictvím anonymních vzkazů,“ reagoval pro Právo.

***

Na bydlení je to dobrá čtvrť, na život ne Libor Engelthal, Praha 10