Komunikace s radnicí v Praze - několik postřehů z praxe, pro větší přehlednost seřazených abecedně

Následující článek je rozšířená verze textu původně napsaného pro server PragueWatch.

Jednání zastupitelstva – aneb veselé výjevy z komunální politiky. Koná se pravidelně. Účast veřejnosti na něm se dá blokovat tak, že se pozvou zástupci institucí, kteří nakonec stejně nepřijdou (ale místa se jim musí držet volná, co kdyby nakonec přeci jen dorazili), kapacita zasedacího sálu se prohlásí za omezenou z hlediska požární bezpečnosti, atd. Pokud se občanští aktivisté nechají stát přede zavřenými dveřmi sálu a pokorně čekají na přidělení kartičky, která je oprávní ke vstupu, alespoň si lépe uvědomí své místo.

Kdo je kdo – občan nesmí dostat dojem, že by měl úřad fungovat pro něj. Občan je zde zejména proto, aby vycházel úředníkům ve všem vstříc, řádně a hůlkovým písmem vyplňoval kolonky, respektoval otevírací hodiny i náladu zaměstnanců podatelny a vůbec se choval tak, jak mu přísluší ve státě, kde na lejstru a razítku záleží už několik set let.

Konkrétní odpovědi – něco, co od úředníků městských částí dostanete zřídkakdy. Namísto adresného řešení se vám dostane citací zákona, vyhlášek nebo statistik. Oblíbené a účinné je odpálkovat dotaz někam jinam (jiný odbor, ještě lépe jiný úřad) v naději, že to tazatele časem utahá a dá pokoj, případně že se spokojí s imitací odpovědi. Funguje také beze zbytku využít lhůty, kterou úředník na vyřízení žádosti či dotazu má – tím se dá korespondence natahovat do bezmála středověkých rozměrů, jako by neexistovaly e-maily, ale pouze poslové na nejistých cestách. Některé radnice jdou dokonce až tak daleko, že e-mailové adresy svých zaměstnanců vůbec na webových stránkách nezveřejňují: buď adresu znáte, nebo si napište dopis. Alternativou je zjistit si mailovou adresu telefonicky, což doporučujeme pouze nebojácným.

Menší ze dvou zel - rafinovaná taktika ostřílených radničních matadorů, kterou si nejsnáze ukážeme na praktickém příkladu. Řekněme, že po odboru životního prostředí chcete, aby nechal upravit přerostlé keře u vašeho domu, které jsou na pozemku v majetku městské části. Úředník vám odpoví, že to nejde a nabídne vám, že by okrasné keře, podle jeho soudu zasazené příliš blízko u chodníku, mohl nechat leda tak kompletně vyřezat. To zase nechcete vy, protože kdo by chtěl vedle domu planinu – takže se zděšeni pouhým pomyšlením na zkázu keřů smíříte s tím, že jsou přerostlé a velkorysou nabídku úředníka odmítnete. V ideálním případě si keře upravíte sami a jste rádi, že jste rádi. Zvolili jste menší ze dvou zel, sami jste „úpravu“ keřů ze strany městské části odmítli a nemůžete se tedy vůbec divit, že vám příště, až zase budete s něčím otravovat, budou namítat, že jste jim minule dali košem.

Obyvatelé městské části – jinak také obecenstvo, daňoví poplatníci, nájemníci, uživatelé parkovacích zón a další. Dokud se obyvatelé městské části chovají jako poddaní, na nic se neptají, nic nepožadují, platí daně a poplatky a do ničeho nešťourají, je radnice spokojená.

Programové prohlášení rady - poměrně levný a oblíbený způsob radničního marketingu pro nic netušící veřejnost. Obvykle se vypouští do oběhu na volební období a stanovují se v něm cíle, které s realitou souvisejí pouze velmi volně. Je-li někdo z radnice dotázán po naplňování cílů, záhy se ukazuje, že programové prohlášení není pro radu ani zastupitelstvo závazné a že není nikoho, kdo by za něj zodpovídal. Většina radnic s úspěchem vychází ze skutečnosti, že běžným občanům, otupělým už tak bezobsažnou komunikací, stačí hezké proklamace na papíře a že nikoho nenapadne po měsících nebo dokonce letech požadovat, co bylo slíbeno. I kdyby, vymahatelné to není, tak co...

Ptejte se na co chcete, my na co chceme odpovíme - máte právo úřadu položit jakoukoli otázku, ovšem ne už právo na odpověď na to, nač jste se ptali. Zeptejte se na nepořádek na ulicích – dostanete půlstránkovou statistickou svodku na téma „kolik peněz vynakládá naše městská část na sběr psích exkrementů“. Zeptejte se, kdo ručí za nějaký projekt – odpověď nepřijde žádná.

Radniční noviny – ideální promo. Stojí málo, zpoloviny je tvoří reklamy. Skvělé místo, kde vedení radnice nemusí šetřit sebechválou a může vcelku bez rozpaků zostouzet politické oponenty z řad zastupitelů i odjinud věda, že papír snese všechno. Každá městská část má noviny jiné, některé lepší, jiné dobré tak leda na vycpání promočených bot. Radniční noviny mohou sloužit k informování občanů o důležitých věcech (jako jsou velké investiční akce, zasedání zastupitelstva, zásahy do veřejných prostranství atd.), zpravidla se využívají k infotainmentu (černá kronika, zprávy ze zápasů házenkářek, fotoreporty z výletů pro seniory apod.).

Stonewalling – anglický termín pro verbální projev, při němž není záměrem cokoli sdělit, pouze mluvit. Radnice nezřídka praktikují pokročilou verzi a hovoří k občanům, aniž by cokoli řekly nebo se k čemukoli zavázaly. Jako příklad si uvedeme „Strategii pro veřejná prostranství Prahy 10“, v níž se radnice zavazuje:

- veřejně něco deklarovat – ale ne dělat
- vyjádřit připravenost k něčemu – ale ne být připraven
- stanovit celkovou vizi čehosi – ale ne konkrétní
- navrhnout způsob naplnění – ale ne naplňovat
- vytvořit podmínky pro komunikaci – ale ne komunikovat

Úředník – zaměstnanec úřadu, v našem ohledu zaměstnanec úřadu dané městské části. Úředník musí zejména úřadovat a i ti soudnější přiznávají, že penzum ohlášení, povolení, schvalování, rozpočtových propočtů a plánování realizace trvá velmi dlouho a ze všeho nejvíc připomíná pohádku o slepičce a kohoutkovi. Úředníci se prakticky nikdy nedají přemluvit k tomu, aby občana průběžně informovali o průběhu řešení jeho záležitosti a zejména ti starší mezi nimi mají vůči elektronické poště silnou averzi. Skoro žádný úředník se také neobtěžuje dát obyčejnému občanovi, který za ním s něčím přijde, svoji navštívenku – ještě by mohl něco chtít právě po něm, že.

Wei Wu Wei – prastarý taoistický princip konání v nekonání. Má několik praktických českých variant, známých jako kdo nic nedělá, ten nic nezkazí, případně spis či žádost, která se do několika dnů nevyřídí sama, nestojí za to, abychom se s ní zabývali. Pražští úřední taoisté patří k těm nejpokročilejším v jeho praktikování.

(L.A.E.)